Svatyně Matky Boží z La Saletty

Zjevení a poselství Panny Marie v La Salette

Zjevení La Salette se konalo 19. září 1846. V SOBOTU ve tři odpoledne: jedna “Madam” zdá se, že Melania a Massimino ve věku 15 a 11 let pomáhají kravám v Planeau na hoře ve výšce 1800 metrů.

Pastýřské děti vidí jako světelnou kouli uprostřed deprese, říkají: “jako by to bylo slunce, které na to místo padlo!”. V oslnivém světle vidí sedící ženu s lokty na kolenou a tváří skrytou v rukou.

Ten “Madam” podívá se na ně a trochu k nim zamíří a začne mluvit jejich jazykem – Francouzi: Oba vizionáři sestupují do svahu a dosahují vize do takové míry, že téměř “promísit ” s tím... Paní těžce pláče... a s vydatnými slzami k nim začíná promlouvat těmi slovy, která k nám přišla jako “ZPRÁVA”!

Rozhovor probíhá nejprve ve francouzštině, pak v dialektu a nakonec opět ve francouzštině.

“PŘIBLIŽTE SE KE MNĚ, DĚTI, NEBOJTE SE: JSEM ZDE, ABYCH VÁM HLÁSAL VELKÉ POSELSTVÍ.”

“POKUD SE MOJI LIDÉ NECHTĚJÍ PODROBIT, JSEM NUCEN NECHAT RUKU SVÉHO SYNA VOLNOU. JE TAK SILNÁ A TAK TĚŽKÁ, ŽE UŽ JI NEMOHU PODPOROVAT.”

“JAK DLOUHO JSEM PRO TEBE TRPĚL! PROTOŽE JSEM PŘIJALA POSLÁNÍ NEUSTÁLE SE MODLIT KE SVÉMU SYNU, CHCI, ABY VÁS NEOPOUŠTĚL, ALE VY TOMU NEVĚNUJETE POZORNOST. BEZ OHLEDU NA TO, JAK MOC SE MODLÍTE A DĚLÁTE, NIKDY NEBUDETE SCHOPNI KOMPENZOVAT BOLEST, KTEROU JSEM PRO VÁS VZAL.”.

“DAL JSEM TI ŠEST DNÍ NA PRÁCI, SEDMÝ JSEM SI VYHRADIL PRO SEBE A TY MI HO NECHCEŠ DÁT. TO JE TO, CO TOLIK TÍŽÍ RUKU MÉHO SYNA “!

“DOKONCE ANI CARTEROVÉ NEVĚDÍ, CO ROUHAT JMÉNU MÉHO SYNA ...”

“TO JSOU DVĚ VĚCI, KTERÉ TOLIK TÍŽÍ RUKU MÉHO SYNA.”.

“POKUD PLODINA SELŽE, CHYBA JE VAŠE. UKÁZAL JSEM VÁM TO MINULÝ ROK S BRAMBORAMI: NEVŠIMLI JSTE SI TOHO. VE SKUTEČNOSTI, KDYŽ JSTE NAŠLI NĚJAKÉ SELHÁNÍ, ROUHALI JSTE SE JMÉNU MÉHO SYNA. BUDOU I NADÁLE HNÍT A HLEDAT’ ROK, NA VÁNOCE NEBUDE ŽÁDNÝ. -VY NEROZUMÍTE MÝM DĚTEM? ŘEKNU TI TO JINAK”.

“POKUD MÁTE PŠENICI, NEZASÉVEJTE JI. TEN ZASETÝ BUDE KONZUMOVÁN HMYZEM A TEN, KTERÝ DOZRÁVÁ, SPADNE DO PRÁŠKU V DOBĚ BITÍ. PŘIJDE VELKÝ HLADOMOR. PŘED NÍM BUDOU DĚTI MLADŠÍ SEDMI LET POSTIŽENY KŘEČEMI A ZEMŘOU V NÁRUČÍ TĚCH, KTEŘÍ JE BUDOU DRŽET. OSTATNÍ BUDOU ČINIT POKÁNÍ S HLADOMOREM. OŘECHY SE ZKAZÍ A HROZNY HNIJÍ”.

Rozhovor mezi Paní a vizionáři pokračuje svěřením tajemství...

Tajné následované :

“POKUD SE OBRÁTÍ, KAMENY A SKÁLY SE PROMĚNÍ V HROMADY PŠENICE A BRAMBORY SE NARODÍ SAMY NA POLÍCH.”

Tak důvěrně a mateřsky říká Panna Maria svým přátelům:

“MODLETE SE, MÉ DĚTI?”

– ne moc Lady – Zareagovat

“ACH, DĚTI MOJE, MUSÍME TO ŘÍCT DOBŘE, VEČER I RÁNO. KDYŽ NEMÁTE ČAS, ŘEKNĚTE ALESPOŇ JEDNOHO NAŠEHO OTCE NEBO AVE. KDYŽ TO MŮŽETE UDĚLAT LÉPE, ŘEKNĚTE VÍCE”.

“V LÉTĚ CHODÍ NA MŠI JEN NĚKOLIK STARŠÍCH ŽEN. OSTATNÍ PRACUJÍ V NEDĚLI, CELÉ LÉTO. V ZIMĚ, KDYŽ NEVĚDÍ, CO MAJÍ DĚLAT, CHODÍ NA MŠI, ALE VYSMÍVAJÍ SE NÁBOŽENSTVÍ.”

“V POSTNÍ DOBĚ CHODÍ DO ŘEZNICTVÍ JAKO PSI”.

“VIDĚLY JSTE NĚKDY LÁMANOU PŠENICI, DĚTI MOJE?”

– Ne, madam! – Zareagovat.

Nyní se Paní obrací k Maximinovi:

“ALE TY, MŮJ SYNU, JSI HO MUSEL JEDNOU VIDĚT SE SVÝM OTCEM NA MINCOVNÍM POLI. MISTR POLE ŘEKL TVÉMU OTCI, ABY SE ŠEL PODÍVAT NA SVÉ ROZBITÉ OBILÍ. OBA JSTE TAM ŠLI, VZALI JSTE DO RUKY DVĚ NEBO TŘI UŠI, PROMNULI JSTE JE A VŠECHNO SE ROZPADLO NA PRACH. NA ZPÁTEČNÍ CESTĚ, KDYŽ JSI BYL PŮL HODINY OD SBORU, TI OTEC DAL KOUSEK CHLEBA SE SLOVY:”VEZMI SI, MŮJ SYNU, LETOS SNĚZ VÍCE CHLEBA, PROTOŽE NEVÍM, KDO HO BUDE JÍST PŘÍŠTÍ ROK, JESTLI PŠENICE BUDE POKRAČOVAT TÍMTO ZPŮSOBEM.”

“Ach ano, madam, teď si vzpomínám. Předtím jsem si to nepamatoval”

Rozhovor s Pannou Marií končí upřímnou výzvou:

“NUŽE, MÉ DĚTI, DÁTE TO POZNAT VŠEM LIDEM.”

“POJĎME, DĚTI MOJE, DEJTE TO POZNAT VŠEM LIDEM.”

Když to řeknu, zvedne se ze země a pomalu stoupá směrem ke Colletu: zde je dosaženo udivenými pohledy Maximina a Melanie, kteří vidí, jak Jeho postava mizí a splývá se světlem, z něhož je zabalena, takže světlo také zmizí ...